7 typografických hříchů (2): uvozovky a závorky

Patříte mezi ty, kteří si vedou blog, píší na sociální sítě, ale nejste si jistí a často váháte nad tím, jak napsat různé symboly a speciálních znaky? Chyby ve vaší prezentaci vám jen udělají špatnou reklamu a odradí potenciální zákazníky. Pojďte se s námi ponořit do tajů typografie, ať můžete psát jako profík! Ve druhém díle se podíváme na zoubek uvozovkám a závorkám.

Jak na uvozovky

Uvozovky používáme nejen k označení přímé řeči, jak si nejspíš pamatujete ze školy, ale také k označení přesných názvů, nespisovných výrazů, ironie a podobných výrazů, které potřebujeme ve větě jednoznačně odlišit. Uvozovky píšeme vždy těsně k výrazu, který potřebujeme označit, mezerou je oddělujeme od zbývající části věty.

V češtině používáme tři druhy uvozovek: ‚jednoduché‘, „dvojité“a  »boční« – a primárně by se měly používat právě ty „dvojité“. Jednoduché i dvojité české uvozovky se na začátku výrazu píší dole a na konci nahoře. Chybou je použití "amerických" uvozovek, které jsou na začátku i na konci nahoře, či jakýchkoliv jiných uvozovek.

Klávesnice nám to bohužel neusnadňuje, protože na ní najdete pouze ty "americké" uvozovky. Je třeba si pomoci klávesovými zkratkami. Jednoduché uvozovky se píšou pomocí Alt+0130 (dolní) a Alt+0145 (horní), dvojité pomocí Alt+0132 (dolní) a Alt+0147 (horní) a boční uvozovky napíšete pomocí Alt+0187 (přední) nebo Alt+0171 (zadní). Při psaní těchto zkratek je vždy potřeba použít levý Alt.

V rámci jednoho textu je třeba používat jednotně – v každé větě ty stejné uvozovky, avšak v případě, že potřebujete uvozovky vnořit, použijte odlišný typ uvozovek. Například: A Pepa mi při rozhovoru řekl: „Maruška mi oznámila: ‚Pojedeme do Londýna!‘ a tak jsme jeli do Londýna.“

V případě, že uvozovky obsahují celou větu (souvětí), píšeme interpunkční znaménko za větou uvnitř uvozovek, pokud ale uvozovku obsahují pouze část věty a ta by uvozovkami končila, je případné interpunkční znaménko vně uvozovek.

Jak na závorky

Závorky jsou v mnohém podobné uvozovkám. Také oddělují okolní text, takže je píšeme těsně k výrazu, který oddělují, ale z vnější strany uvádíme mezeru. Také rozlišujeme více druhů závorek: (kulaté), [hranaté], {složené} nebo 〈ostré〉 a platí podobná pravidla jako u uvozovek, když je třeba závorky vnořit.

Závorky se často používají při oddělení mužské a ženské osoby, například: „zpracoval(a)“ a někdy se do nich dávají označení odstavců, například: (2).

Vidíte, že uvozovky a závorky jsou poměrně jednoduché. Protože jsme dnes i minule lehce nakousli mezery, podíváme se příště právě na ně. Ačkoliv se to nezdá, neexistuje pouze jeden typ mezer, proto vás naučíme, jak s nimi správně kouzlit!

Další díly seriálu

• 7 typografických hříchů: pomlčka a spojovník
• 7 typografických hříchů: uvozovky a závorky
• 7 typografických hříchů: konce řádků, mezery a výpustka
  
• 7 typografických hříchů: datum
  
• 7 typografických hříchů: měny, procenta a podobné značky
• 7 typografických hříchů: čísla a matematická znaménka
  
• 7 typografických hříchů: viz & paragraf
  
• Bonus: desatero úspěšného copywritera

(Všechny klávesové zkratky uvedené v textu fungují ve Windows, v operačních systémech Linux a Mac OS mohou být jiné)